Doposud každá generace křesťanů počítala s brzkým příchodem Pána Ježíše. Proč by ale mělo toto očekávání být právě nyní obzvláště opodstatněné?
Pokud bych měl napsat scénář o dění, které o době konce popisuje Bible, bylo by pro mne nemožné vývoj dnešního světa popsat trefněji. Události kolem nás zapadají do biblického prorockého rámce pro konec věků. Nenapadá mi žádná důležitá událost, připravená pro poslední čas, která by se neuskutečňovala nebo nebyla na obzoru.
Realisticky viděno je třeba se ptát: „Jak dlouho může ještě tento stav trvat, než vše skončí?“
Někdo by mohl odvětit: „Vždy ve světových dějinách existovaly těžké časy!“
Jsou zde ovšem dva důvody, pro které si myslím, že to je dnes jiné.
Zaprvé:
Co se přihodí v jedné části světa, nezůstane neznámé v ostatním světě. V nejkratším čase ví celý svět, co se stalo. Co se stalo na jednom místě, má v okamžiku následky v jiných částech světa. A ty následky v dnešním světě rostou exponenciálně.
Jak dlouho ještě bude možné fanatikům zabránit v přístupu ke zbraním hromadného ničení? Jak dlouho ještě budeme moci zvládnout stále se zvyšující napětí ve světě?
Svět, zdá se, míří ke zdrcující krizi. Tato krize může být docela dobře nadcházející dobou soužení, která dosáhne svého vrcholu v Armagedonu.
Zadruhé:
Ještě nikdy v jiné době dějin nebylo možné pozorovat, jak zřetelná jsou prorocká znamení. Izrael, který byl téměř dva tisíce let rozptýlen, je zpět ve své zemi. Římská říše, jež byla téměř 1 600 let rozpadlá, se znovu obnovuje. Babylon zmizel před 2 500 lety jako velká říše světových dějin, nyní se ale opět objevuje v hledáčku zpráv. Globalizace se každým dnem stupňuje. Jeruzalém, Blízký východ a nejistě probíhající mírový proces ovlivňují denně novinové titulky a zprávy v médiích celého světa. A viditelná církev se s dech beroucí rychlostí odvrací od biblických pravd a svých morálních zásad.
Věřím, že žijeme ve zvláštní době, jejíž události nasvědčují konci. Budoucí události vrhají své stíny dopředu.
Většina lidí si, žel, ale neuvědomuje, co se děje. Ve své výtečné knize Svět v plamenu popisuje Billy Graham samolibost naší doby:
„Jedním ze znaků upadající kultury je, že si normální lidé neuvědomují, o co jde. Pouze ti, kteří rozpoznají znaky úpadku, dávají otázky, na které ještě dnes nemáme žádnou odpověď. Průměrný občan je spokojený ve své samolibosti a je bezstarostný, jako stříbrná rybka v nádobě s vyřazenými magazíny o světových dějinách. Nedává žádné otázky, neboť mu vládní sociální výhody dávají falešný pocit jistoty. To je jeho problém a jeho tragédie. Moderní člověk se stal divákem světového dění, které nezúčastněně sleduje v televizi. Před jeho očima táhnou osudové události naší doby, a on v klidu svého pohodlného křesla upíjí ze svého piva. Zdá se, jakoby ani nebyl schopen pochopit, co se s ním vlastně děje. Nechápe, že náš svět je již v plamenech a on shoří spolu s ním.“
V jasném protikladu k tomu stojí ti, kteří jsou připraveni na příchod Kristův. Jsou to lidé, kteří rozeznají neblahé události tohoto světa a nechají se Ježíšem Kristem zachránit.
Pán Ježíš může totiž přijít ještě dnes!
VÝŇATEK Z KNIHY MARKA HITCHC0CKA „SEDM ZNAMENÍ DOBY KONCE“.
Převzato z časopisu Volání uprostřed noci č.7-8/2015